Polohování je zásadní léčebný a preventivní proces. Jeho posláním je nahradit přirozený pohyb u lidí, kteří se sami hýbat nemohou, a zabránit tak nevratnému poškození organismu.
Techniky polohování s využitím pomůcek jsou zásadní pro prevenci proleženin, snížení bolesti a podporu dýchání u dlouhodobě ležících osob. Cílem je pravidelné střídání poloh, obvykle každé 2 hodiny, a odlehčení tlaku na kostní výčnělky. Možností je i mikropolohování, kdy i malý posun o pár centimetrů nebo změna úhlu kloubu každých 30 minut pomáhá, pokud nelze provést velkou změnu polohy.
Nejdříve si řekněme důvody, proč polohovat a jakým následkům polohováním předcházíme, čím můžeme pacientovi ulevit, např. pokud nám to sám sdělit nemůže.
- Proleženiny (dekubity): mohou vzniknout v momentě, kdy tlak těla na podložku uzavírá drobné cévy v kůži a podkoží. Pokud tlak trvá příliš dlouho, tkáň odumírá. Pravidelné polohování obnovuje prokrvení v rizikových místech (paty, křížová kost, lopatky).
- Zkrácení svalů: dlouhodobá nečinnost vede ke ztuhlosti kloubů a trvalému zkrácení svalů a šlach. Polohování v tzv. funkčním postavení (přirozené úhly v kloubech) udržuje hybnost a usnadňuje budoucí rehabilitaci.
- Podpora dýchání a oběhu: neměnná pacientova poloha vede k hromadění hlenu a nevětrání částí plic, což způsobuje zápaly plic. Polohování, např. zvýšením horní polovina těla, usnadňuje dýchání a vykašlávání.
Polohování pomáhá předcházet vzniku krevních sraženin a následné embolii plic
- Stimulace vnímání: u pacientů v bezvědomí nebo s demencí dává polohování mozku informace o hranicích těla a prostoru. Jedná se o klíčový způsob, jak udržet kontakt s realitou a aktivovat jeho nervovou soustavu.
-Psychický i fyzický komfort, snížení bolesti: pro pacienta je bolestivé a frustrující, pokud dlouhou dobu leží v neměnné, někdy i nepříjemné poloze. Polohováním snižujeme svalové napětí, ulevujeme od chronické bolesti a zlepšujeme kvalitu spánku.
-Prevence otoků: vhodným podložením končetin, mírně nad úroveň srdce, podporujeme odtok lymfy a žilní krve, čímž předcházíme bolestivým otokům.
A nyní se zaměříme na základní pomůcky pro polohování a jejich použití:
- Polohovací klíny a kvádry — slouží k fixaci trupu v náklonu (např. 30° poloha).
- Válce a půlválce - Dlouhé měkké pomůcky, které kopírují tvar těla a stabilizují končetiny.
- Antidekubitní polštáře, podložky a kruhy - Rozkládají tlak v rizikových místech (paty, lokty, křížová kost).
- Abdukční klíny - Udržují dolní končetiny v mírném roznožení (často po operaci kyčle).
Klíčové techniky a polohy
1. Poloha na boku (30° nebo 90°)
- Technika — Pacient leží na boku, spodní noha je mírně pokrčená.
- Využití pomůcek: Mezi kolena a kotníky vložíme polštář nebo menší válec, aby se kůže o sebe netřela. Za záda umístíme polohovací klín, o který se pacient opře, čímž se stabilizuje trup a odlehčí se křížové kosti.
2. Poloha na zádech (Supinační)
- Technika: Tělo je v ose, hlava v mírném podložení.
- Využití pomůcek: Pod kolena vložíme malý válec — prevence napětí v bedrech. Důležité je, aby paty byly ve vzduchu, tedy podložíme lýtka tak, aby se paty nedotýkaly matrace. Horní končetiny můžeme podložit polštáři pro pohodlí a prevenci otoků.
3. Polosed (Fowlerova metoda)
Technika: Horní polovina těla je zvednutá v úhlu 45–90°.
- Využití pomůcek: Kromě polohovací postele využíváme opěrné polštáře pod paže, aby váha ramen netáhla hrudník dolů (usnadňuje dýchání). Pod koleny by měl být mírný ohyb, aby pacient nesjížděl dolů, můžeme zajistit vhodnou polohovací pomůckou pod paty nebo pod kolena.
4. Polobok/Polobřicho (poloha Sims)
- Technika: Mezistupeň mezi lehem na boku a na břiše.
- Využití pomůcek: Spodní ruka je za tělem, horní noha je výrazně pokrčená a podložená velkým válcem až k hrudníku. Tato poloha je velmi stabilní a pohodlná pro spánek.
Pamatujte, že při manipulaci pacienta po lůžku nesmýkáme, abychom mu nepodřeli kůži. Zároveň dohlížíme na to, aby pomůcky pacienta nikde netlačily a neomezovaly ho v dýchání.